Na našem dvoře

Počkej, zastav... člověče, a vstup do příběhů, které se rozezněly na našem dvoře během jara 2018. Tři Živulenky se scházely v sednici starého mlýna, u kávičky hudlaly a pěly, až propojily moudrost a poezii písní, které jsou jim milé, se svými vlastními příběhy. Věčnost písní ožila ve chvění strun a hlasů, a aby ty pomíjivé okamžiky nezmizely, jako vůně kávy ze sednice.... snažil se je polapit lovec zvuků... lovil tak vášnivě, až z toho ženského zpěvu začal zběsile pobíhat po klášterním poli, halekat a mezi hlávkami zelí hledat potěšení... Živulenky nechápavě koukaly, snědly bednu koblížků a čekaly, co se s nešťastným mužem stane... naštěstí se z pole vrátil a všechny písničky pochytal do stříbrné klícky, kterou právě držíš v ruce...

...je jen na Tobě, kolik těch písní k sobě pustíš.Počkej, zastav... člověče, a nevěř tomu, co Ti kdo namlouvá...nevěř, že hudbu někdo uloví a chytí. Živolenčí písně jsou ze své podstaty nepolapitelné, jdou si svými cestami, vplétají se do lidských osudů a z nich pokračují ve svém bytí...až je příště potkáš, určitě budou jiné.